9.-11.10.2024 proběh adaptační kurz žáků prvního ročníku. Leckdo by mohl nadhodit, že říjen už je na adaptování žáků docela pozdě. Bohužel okolní vlivy, jako třeba přetrhané trakční vedení, nám nedovolily se zúčastnit kurzu v původním zářijovém termínu. Kurz započal už v Ostravě, kde jsme se z hlavního nádraží museli přemístit do Třince. Tam na nás čekal autobus, který nás odvezl až pod horu, kterou jsme si museli vyšlápnout sami. U autobusové zastávky jsme odevzdali krosny a tašky pracovníkům horské chaty, kteří nám věci zavezli nahoru. 

Už cesta na horu vypověděla dost o navigačních schopnostech vedoucích učitelů i žáků samotných. Ze tří skupin, které se během cesty zformovaly – každá pod taktovkou jiného člena pedagogického sboru, dosáhla cíle přesně v mezích předem naplánované cesty pouze jediná. Zbylé dvě si udělaly menší obcházku, aby se pokochaly krásnými výhledy, které cesta nabízela. Snad ani není potřeba dodat, že správnou cestu zvolila paní ředitelka Paťorková, která je v turismu na horách zběhlá. Delší cestu zvolil třídní učitel Raška, který, míjejíc správnou odbočku, pravděpodobně rozjímal nad filozofickými tématy pro svou budoucí výuku. Těsně v patách mu šla zastupující třídní učitelka Pavlíková. Tu nejspíše ani nenapadlo na odbočky koukat, když před sebou viděla jistý krok učitele Rašky.  

Limit příchodu byl do půl druhé odpolední. To se samozřejmě všem podařilo a tak nám nic nebránilo v nastěhování do horské chaty a zasednutí k obědu. Po obědě už následoval animační program o který se starali instruktoři ze střediska volného času. Žáci se účastnili aktivit, které měly za cíl posílení spolupráce a vzájemné důvěry. Hry byly navrženy tak, aby otestovaly fyzickou kondici i frustrační práh zúčastněných. Žáci se dočkali i noční hry, kde museli spolupracovat v týmech na úspěšném zdolání náročné cesty. Krom tmy jim výkon ztěžovala i skutečnost, že měli zavázané oči a neviděli tedy zhola nic. Jedinou jejich záchranou a možností jak stezku bezpečně projít byl průvodce-jeden ze skupiny, který zavázané oči neměl a věděl, kudy stezka vede. Po náročném dni žáci padli do postele vyčerpaní, ale určitě spokojení z prožitého dne. 

Další den se nesl v podobném duchu. Ovšem naplánovanou večerní aktivitu bohužel zhatil déšť. Náhradní program byl samozřejmě zajištěn. Žáky prověřila aktivita, při které měli využít své kreativity a schopnosti improvizovat. Po večeři dostali i osobní volno, aby si náležitě odpočinuli a mohli se nezávazně pobavit i bez ustavičného přihlížení učitelů. Poslední den jsme se probudili do deštivého rána. Vyklizení pokojů proběhlo rychle, ale na žácích bylo vidět, že se na sestup dolů v dešti a mlze dvakrát netěší. Nedá se nic dělat. Před chatou ještě následovala společná fotka, kde nám společnost dělala všudypřítomná mlha, a opatrným tempem se začalo scházet dolů. Déšť se po cestě uklidnil, takže žáci do Ostravy přijeli poměrně suší. 

Věříme, že si všichni studenti kurz náležitě užili a budou dlouho vzpomínat na zážitky, které tam zažili.