Turnaj ve fotbale
V pátek 21. dubna se žáci z Moravskoslezské obchodní akademie zúčastnili okresního kola ve fotbale. Z počátku dne nic nenasvědčovalo výsledkům, se kterými se sportovci nakonec museli smířit po odehrání turnaje. Prvním úspěchem bylo pohlazení paprsků ranního slunce, které dávaly tušit, že páteční den kluci zvládnou odehrát bez termo vrstvy. Za úspěch číslo dvě bych označil včasnou docházku všech zúčastněných (což není po zkušenostech ve škole tak samozřejmá okolnost, jak se na první pohled může zdát). Po příchodu a obeznámení se s areálem a soupeři naši chlapci takticky zvolili jako opěrný bod pro další výpady tartanovou dráhu v rohu fotbalového hřiště.
Další hodinu a půl se díky změnám v rozpise podnikaly výpady pouze sporadicky, zejména za účelem vykonání potřeby. Před samotným prvním zápasem bylo potřeba vyřešit ještě jednu maličkost - týmový unikátní rozpoznávací znak - dresy. Protože 12 není pro naši školu malé číslo, dresy stejné barvy by na všechny hráče nevyšly. Dali jsme tak hlavy dohromady a zvolili barvu a způsob rozpoznávání oblečení jednotlivých hráčů. Po dlouhých debatách byla zvolena černá. Po vzoru hrozivých pirátských vlajek se měli protihráči třást strachem, když tuto barvu zahlédli nad obzorem. Druhým důvodem mohla být také skutečnost, že kluci jinou společnou barvu prostě neměli. Pro rozpoznávací vzor byl zvolen důmyslný systém čísel, který měl dokonale mást soupeře i rozhodčí. Zatímco ostatní týmy kladly odpor ošaceni v dresech s nejvyšším číslem 16, naši borci vlétli na hřiště se šílenostmi na zádech jako 69, 20 nebo 58.
Dost už specifikací, jde se na hru. První zápas jsme změřili síly proti soukmenovcům z obchodky z daleké Poruby. S jedním hráčem na střídání byla nejvášnivější diskuze pouze nad postem brankáře. Do kasy se nakonec na první zapas postavil hráč se zkušenostmi brankáře už ze školního futsalu - Dominik Malík. Svou výškou sice hrozil, ale nakonec ho přeci jen jeden překvapivý lobánek neohrozil a naše družstvo poprvé prohrávalo zápas. Hráčům se sice párkrát do poloviny protivníka podařilo proniknout, ovšem jedovaté střely vždy brankář vykryl. Další nebezpečná situace nastala po krásném obranném skluzu Richarda Hevery. Rozhodčí zákrok zase tak krásně neviděl a píská pro přímý kop. S touto zapeklitou situací si naštěstí všudepřítomný brankář poradil. Hraje se pouze na jeden poločas, 20 minut. Hra je proto krátká a nekompromisní. Na chyby není místo. My jsme bohužel nějaké udělali. Chybí hlavně klid při držení míče. Po bleskurychlé dvacetiminutovce tak končí zápas naší první prohrou.
Po jeden zápas trvající pauze se mužstvo černých panterů vrhá znovu do hry. Los na neoblíbený post brankáře padnul na dalšího žáka čtvrtého ročníku - Dana Peterka. Jeho jméno byste v elektronické databázi fotbalistů hledali marně. Tento velmi nadějný florbalista si ale svým zápalem pro sport získal důvěru trenéra a do dvanáctky vyvolených se probojoval. Dva, tři těžké zákroky na začátku zápasu dávaly tušit, že by tato volba mohla vypadat nadějně. Všechny šance ale zase pohasly stejně rychle jako vzplanuly. To když se po zemi vykopnutý míč na střed brány rozhodl, že nonšalatně proklouzne mezi natáhnutými pažemi i pokrčenými nohami nešťastného brankáře. Boj proti strojní průmyslové škole byl tvrdý. Těžko říci, jestli chlapci na strojárně obědvají místo obligátních řízků s bramborem elektrické obvody bez izolace. Z jejich energického a strojového výkonu bych si troufl odhadnout, že ano. Na dobře naprogramovaném stroji se špatně hledají chybičky. Ani náš tým ji nenašel. Z tohoto utkání lze více vypíchnout snad jen to, že zápasová dvacetiminutovka se zdála být ještě kratší než ta předchozí. Zápas končí se skóre 0:4.
Kluci mají tentokrát dva zápasy pauzu na vydechnutí. Čas odbíjí probíráním taktiky proti poslednímu soupeři - Bezpečnostně právní akademii. Do zápasu kluci nastupují odhodlaní urvat pro sebe třetí místo v tabulce. Hvizd k začátku utkání zastihl družstvo bez trenéra, který se zapomněl v kabinetě učitelů. Tam probíral s ostatními jak v případě umístění na třetím místě podstoupit do krajského kola. Po příchodu k rozjetému zápasu byl svědkem nešťastné události. Jeden z bránících hráčů byl ve svém zákroku příliš horlivý. Bohužel pro naše družstvo, se nedovoleného zákroku dopustil v pokutovém území. Bylo tedy potřeba čelit penaltě. Tu sportovci z BPA proměnili a náš tým tak poslali do ztrácející pozice. Skomírajícího ducha se ale znovu podařilo nastartovat. Kluci více tlačili, několikrát se jim podařilo ohrozit bránu soupeře. Při jedné kličce kousek od poloviny hřiště jsme si dokonce pomohli pokutovým kopem. Nebylo na co čekat, čas ubíhal hrozivým tempem. Soupeř pokus o ohrožení branky z takové vzdálenosti nečekal. Náš rváč a srdcař, Ivoš Cimmer byl ale zřejmě jiného názoru. Okem znalce odhadnul vzdálenost, propočítal všechny známé i neznámé, otřel krůpěj potu ze spánku a rozběhl se k míči. Balón se vznesl nad hlavy zúčastněných, brankář jej ztratil v ostrém poledním slunci a marně po něm pátral na nebi. Sledující odvráceni od slunce ale docela přesně věděli, kde míč je a kam s největší pravděpodobností dopadne. Ivoš sveřepým pohledem sledoval jak kopačák letí závratnou rychlostí a s mrazivou přesností zapadá do branky pod horní tyč! Vyrovnáno! Žáci MSOA se zběsile radují, trenér uznale pokyvuje hlavou, soupeři se nevěřícně škrábou za uchem. Bylo by krásné zápas ukončit zde a dále sledovat, jak si povedou hráči v penaltovém rozstřelu. To se ovšem ke vší smůle nestalo. V posledních pár minutách protihráč skóroval z odraženého míče, který se dostal před našeho brankáře. Konečný výsledek 1:2.
Konečné čtvrté místo kluky mrzelo, některé více než jiné, protože to pro ně byla jejich poslední příležitost reprezentace školy. Děkujeme tímto žákům čtvrtého ročníku za příkladnou reprezentaci, přestože mají určitě plnou hlavu přípravy na maturitní zkoušku. Děkujeme i ostatním žákům a doufáme, že budou rádi reprezentovat školu i v budoucích letech.
Petr Raška, vyučující tělesné výchovy, občanské nauky a zeměpisu
