Vodácký kurz na Dunajci
13. - 15. září podnikla Moravskoslezská obchodní akademie další z připravovaných akcí pro naše letošní druháky a třeťáky. Hlavním tématem tohoto třídenního kurzu byly nafukovací lodě, teplé večery i mrazivá rána. Řeč je samozřejmě o vodáckém kurzu. Cesta byla naplánována do zahraničních vod, kde byla možnost obdivovat panenskou přírodu i tamní kulturu. V dobrotivém objetí Slovenska a Polska se line řeka Dunajec. Řeka známá mnohým českým vodákům i pěším turistům. Právě zde měla naše výprava namířeno.
Autobus nás dovezl pár kilometrů po proudu řeky, kde se nacházel kemp a penzion Pltník-Pieniny. Protože jsme chtěli vodácký zážitek umocnit, domluvilo se spaní pouze ve stanech a vařilo se pomocí plynových bomb. První problémy nastaly velmi záhy. Už při stavění stanů byla potřeba asistence, o zprovoznění a zapálení vařičů ani nemluvně. Nakonec ale žáci vše zvládli a na naplánovanou túru nešel nikdo hladový.
Po rychlém jídle se tak žáci připravili na výstup na nedaleký vrchol Trzy Korony. Navigace nám předpovídá převýšení 520 metrů a necelých 5 a půl kilometru. Pohodovým tempem bychom tak měli mít za dvě a půl hodinky hotovo. Se sluníčkem nad hlavami se skupina třiceti žáků vydala zdolat nejvyšší vrchol v okolí. Odměnou jim mohl být pohled na Červený Kláštor - vesničku, jejíž součástí byl právě kemp Pltník-Pieniny - i daleké okolí. Při dobré viditelnosti šly zahlédnout dokonce i Tatry! Učiteli avizovaná lehká procházka nakonec pro řadu studentů zase tak lehká nebyla. Žáci po pár kilometrech a navýšením terénu začínali protestovat, že s takovou túrou teda fakt nepočítali. Motivaci žáků nepozvedlo ani zjištění, že na vrcholu není žádná budka s občerstvením. Na kofolu si tak museli počkat po cestě zpět. Učitelský sbor doufal, že rozkolísaného ducha pozvedne alespoň řidič autobusu, který chtěl po dlouhé cestě protáhnout nohy a na výšlap se vydal v sandálech. Tento obdivuhodný čin ovšem zůstal u žáků z většiny bez povšimnutí.
Zhruba po třech hodinách se ale polovina kurzu mohla radovat z překrásného výhledu, který vrchol poskytoval. Druhá polovina chtěla raději udržet energetické rezervy do druhého dne. Pár set metrů před vrcholem a také prudčejším stoupáním se tedy zastavila a obrátila zpět. Při návratu do tábora už některé zastihl soumrak. Byl tedy čas večeře. Někteří si pečlivě připravovali lahodné pokrmy na vařičích. Táborem se linula vůně nudlových polévek zbytků nabalených svačinek (zejména řízků). Někteří žáci dobrodružnější povahy se vydali na průzkum přilehlé vesničky za účelem získání potravy. To se jim také podařilo v jedné z blízkých restaurací.
Po večeři mohli žáci načerpat potřebnou energii u ohně. Na tom ovšem učitelský dohled nedbal nechal tak v prostorech táboru "volnou zábavu". První slovenskou noc znevšednila návštěvnice liška, která přišla k ohni zkontrolovat situaci. Později v noci, když už byli všichni uloženi ve stanech, některé s lehkým spaním zneklidnily zvuky jelenů v říji linoucí se nad hladinou blízké řeky.
Další den ráno se po snídani začaly vybalovat a nafukovat lodě. Nástup na řeku byl naplánován přímo v místě kempu. Po rychlé instruktáži jak zacházet s pádlem a co dělat při vypadnutí z lodi se žáci nasoukali do záchranných vest a přilb. Vybaveni pádly popadli své gumové dopravní prostředky a přichystali se na nalodění. Jakmile byli všichni na řece, mohlo se vyplout. Dunajec se vlní překrásným údolím. Ti, kteří zrovna nenajeli na skrytý kámen anebo se netočili s lodí v piruetkách, mohli obdivovat vysoká skaliska ježící se přímo ze břehů až k nebi. Plavbu na lodi doprovázelo krásné počasí a takřka nulový vítr. Řeka tekla docela rychle a tak než o pádlování vpřed museli studenti využít své nově nabyté dovednosti ke kličkování mezi pltěmi. Potkat takovou plť v proudu totiž není úplná sranda. Soustava dřevěných plovoucích sedátek, která je ovládána pomocí dlouhé tyče, díky které je možno se odšťuchovat ode dna anebo od břehu. Podobně jako gondoly v Benátkách. Tyto "loďky" si tak pluly unášeny proudem a o manévrovatelnosti nemohla být řeč. To se právě ostatní účastníci vodního provozu museli vyhnout jim. Žádná srážka naštěstí nevznikla a všichni bez děr v gumách bezpečně dopluli až na místo vyzvednutí. Po sfouknutí lodí a nasednutí nás autobus zavezl zase zpět do kempu.
Druhá noc se nesla v podobném duchu jako ta předchozí. Jen liška se neukázala a jelenů troubilo více. Ráno bylo potřeba vstát o trochu dříve. S tím by žáci přivyklí budíčku do školy neměli mít problém. Místo krásného slunného rána jsme se ovšem probudili do deště. Veškeré snídání, převlékání či balení stanů tak probíhalo namokro. I přes nízkou morálku vyvolanou deštěm se ovšem našlo dostatek odvážlivců, kteří si druhý přichystaný úsek řeky chtěli sjet i v pláštěnkách.
Vzpomínky na předešlý den a slunečné počasí tak nemohly být více v kontrastu se dnem současným. Nejsme ale z cukru, ve vestách bude teplo, voda v lodi se kondukcí tělesného tepla z nohou ohřeje. Část výpravy tedy i za deště vyráží z místa včerejšího doplutí, kam nás vyvezl autobus. Zbylí žáci, kteří měli respekt z chladnějšího počasí zůstali v autobuse a připravovali vhodné podmínky pro příjezd vodní výpravy. Cestu za deště bohužel ještě zkomplikoval protivítr. Kdo nepádloval, tomu byla brzy zima. Nepříznivé počasí ale napomohlo k lepším výkonům. Desetikilometrový úsek jsme tak upádlovali za necelé dvě hodiny. Po připlutí k dohodnutému místu už přestalo pršet a všichni se tak mohli usušit. Před odjezdem do Česka se většina výpravy natřískala pizzou, takže hladem během cesty domů nikdo netrpěl.
Děkujeme všem žákům, kteří se tohoto kurzu zúčastnili a doufáme, že si odnesli cenné zkušenosti z ovládání lodi, čtení vody i balení mokrých stanů a budou je moci v budoucnu zase využít. Budeme se těšit na další podobné chvíle se studenty, ale především moc rádi poskytneme podhoubí pro silné zážitky studentů samotných.
Mgr. Petr Raška, vyučující tělesné výchovy
